...můj smích...

12. června 2018 v 15:34 | Zuzka |  Vylévání mého srdíčka
Asi každý z nás má nějakou vlastnost, nebo část těla, za kterou se stydí, která mu vadí. Spousta lidí má takových věcí hromadu a cílem je se s tím vypořádat. A ono to jde, ale je to dlouhá a těžká cesta. Když nepočítám můj charakter, je tu ještě pár věcí, které bych na sobě ráda změnila. A jednou z nich je můj smích. Za celý můj život mi řekli dva lidi, že se jim můj smích líbí. Tím nechci říct, že by to bylo něco, za co by mě měli lidi obdivovat, ale víte, mně nikdy nevadil... Sice se směju nahlas a takovým zvláštním způsobem, ale nikdy jsem s tím neměla problém... Ale... Už od doby co jsem nastoupila na gympl, jsem se začala setkávat s názorama, že se směju příšerně. Nikdy mi to extra nevadilo. Ať si každý myslí co chce. Po čase se mi za to začali posmívat. A já to začala trochu řešit, protože to nebylo nic příjemnýho...
Poslední dobou už je toho moc. Ani nemám chuť se smát. Kdykoli, když se zasměju, tak z jednoho určitého rohu třídy slyším výbuch smíchu, a potom snahu o dokonalé napodobení. Kdo to dělá? Můj bejvalej kluk - Adam. Už jsem o něm na tomhle blogu psala, jenom jsem ho nejmenovala. Víte, když se vám někdo takhle vysmívá, tak vám to klidně zkazí celej týden, navíc, když je to někdo, kdo vám byl hodně blízkej. Nevím, proč to dělá, jestli má pak větší sebevědomí...
Já si nevybrala, jak se budu smát. Prostě se tak směju a nedokážu to změnit i když bych moc ráda, protože bych potom byla daleko víc šťastnější a měla bych od něj pokoj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Sebepoškozovali jste se někdy?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama