Návštěva psychiatričky

1. května 2017 v 17:28 | Zuzka |  Vylévání mého srdíčka

Takže, dnes jsem si řekla, že bych se s vámi mohla podělit o svou návštěvu u psychiatričky... Pokud si říkáte, co jsem tam asi tak mohla dělat, tak na začátek bych ráda vysvětlila těm, co to ještě neví, že trpím chronickou posttraumatickou stresovou poruchou... Ta vznikla díky tomu, že v září roku 2014 jsem měla spolu s částí své rodiny dopravní nehodu, kdy jsme s autem parkovali u silnice a člověk jedoucí proti nám s rampou, na které vezl auto na opravu, nepřidělal rampu k autu klíčem, rampa se odtrhla a vjela do nás. Více se této nehodě chci věnovat v jiném článku, kde to popíšu podrobněji. Ale abychom se dostali k jádru věci... Díky této autonehodě jsem začala trpět klasickou posttramatickou stresovou poruchou, kterou trpí skoro každý. Zdálo se mi o tom, pořád jsem na to myslela, a tak dále... Ovšem toto u mě přetrvalo déle, než by mělo, a tak se moje máti (a taky kvůli tomu, že právník řekl, že nám to peněžně dost vynese, což mě dost naštvalo) rozhodla, že se mnou zajde k psychiatričce.
Dost jsem se toho bála a říkala jsem, že nikam nechci, ovšem peníze na mou matku udělali příliš velký dojem, než aby dbala na to, že doopravdy nikam nechci. Vtipný bylo, že ještě předtím, mi nadiktovala, co mám říkat. Například, že se stydím převlíkat před děvčaty (ano, před chlapci to je vskutku pravda...) v šatnách, kvůli své 16 cm jizvě na břiše. Fakt mně z toho bylo k smíchu i k pláči, ale říkala jsem si, přežiješ to...
Ale přejděme k samotné návštěvě (je to už přes rok, co jsem tam byla, takže nečekejte velké detaily). Jely jsme na polikliniku, kde mám i rovnátka, takže jsem aspoň nebyla v tak neznámém prostředí a kdybych chtěla, tak vím, kudy utéct pryč. Přivítala mě milá, až přehnaně "sluníčková" paní. Mamka jí ze začátku všechno vysvětlovala, co se stalo dopodrobna a mně už se v tu chvíli chtělo brečet, jenom z toho, že to musím zase poslouchat (jelikož to neustále vypráví zbytku rodiny, což mi dělá fakt dobře). Načež se potom doktorka zeptala, jak se mi to poslouchá. V tu chvíli jsem řekla první a zároveň poslední pravdivou věc, za celou dobu, co jsem tam byla: "Zvykla jsem si". Ovšem ne, zvykla jsem si na to, že se to stalo, ale zvykla jsem si na to, že to moje matka kdáká kudy chodí. Doktorka na to nijak nezareagovala, a tak jsem vzdala veškeré naděje a odrecitovala to, co mi matka řekla. Více bych asi do detailů, které si pamatuji (říkala jsem, že to je už přes rok) nešla. Nejsou nijak podstatné, prostě jsem zadržovala slzy a říkala hovadiny. Nakonec mi doktorka přednesla svou diagnózu, z které byla jediná pravdivá ta, že trpím chron. post. stres, poruchou. Potom říkala, jak se cítím a bla bla bla. Já jí na všechno jenom přikyvovala jako debil, abych už konečně odtamtud vypadla. Nakonec to tam řešila s máti a já tam seděla a čekala...
The End
Takže toť vše k mé návštěvě psychiatričky, co dodat. Moje zatím jediná zkušenost a podle toho co jsem si vyslechla bych klidně mohla dělat taky psychiatričku a možná bych byla i lepší a prokoukla bych, že ten člověk, co u mě sedí chce brečet a může třeba říkat dvojsmysly, aniž by si to uvědomoval...
Aby toho nebylo málo, tak soud rozhodl, že musím znovu k psychiatrovi(čce) do Prahy (která je od nás docela daleko...) na Bulovku. Jsem zvědavá co máti udělá, nejspíše mi vymyslí nový text, protože já fakt už nikam nechci...




Seru na peníze, Seru na matku, já o tom už s nikým takhle mluvit nebudu!




Zuzka <3
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Máte rádi sami sebe?

Ano
Ne
Jak kdy...

Komentáře

1 mathewlive mathewlive | 1. května 2017 v 18:34 | Reagovat

To jsem nevěděl že tě to tak vzalo. Co si vzpomínám rak jsi o tom nechtěla mluvit ale jinak se chovala normálně. Teda, na tvý poměry ;)

2 thedarksideofmysoul thedarksideofmysoul | Web | 1. května 2017 v 19:19 | Reagovat

[1]: Hold, některý věci umím docela dobře skrývat...

3 choose-you choose-you | Web | 2. května 2017 v 12:57 | Reagovat

uf, dosť ma mrzí, že tvoja mama berie v prvom rade ohľad na peniaze až potom na to, čo skutočne chceš ty.
Snád budeš mať na dalšej návšteve u lekára väčšie šťastie a bude ťa aspoň počúvať ked budeš dávať najavo, že sa o tom nemáš záujem baviť

4 thedarksideofmysoul thedarksideofmysoul | Web | 2. května 2017 v 17:43 | Reagovat

[3]: Snad ano... Každopádně děkuju za podporu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama