Kapitola 1.

22. května 2017 v 22:49 | Zuzka |  Obyčejná středoškolačka
Ucítila jeho dech na pravém rameni ještě předtím, než na ni promluvil. Otočila se ve chvíli, kdy jeho ruka sáhla po
prameni rudých kadeří. "Au!" pronesla ublíženě. Podívala se do jeho kaštanově hnědých očí a hned jí na rtech zazářil úsměv. "Už jsem se tě nemohla dočkat." Jejich těla se k sobě přitiskla ve vášnivém objetí. "Říkal jsem ti, že se zdržím. Musel jsem dovymalovat tu ložnici." omlouval se. "To si budeš ale muset odčinit. Doufám že mi to vynahradíš!" řekla, jejich ruce se spojily. Vydali se na procházku parkem, kolem jezera, kde se setkali. "Stihl jsi to dokončit?" snažila se zahnat ticho, které nastalo. "Jo, teď mám už všechny víkendy volný, nepojedem někam?" "To bych moc ráda," začervenala se, "ale nevím, jak rodiče, slíbila jsem jim, že je teď budu víc navštěvovat, když bratr nemůže..." posmutněle dodala. "Přece to jeden víkend bez tebe zvládnou... Vždyť to plánujeme tak dlouho!" zvolal a seběhl k vodě. "Ani jsme si nevybrali hotel." namítla, ale už v tu chvíli věděla, že s ním pojede kamkoli. Byl její životní láskou, princem na bílém koni, který k ní přiklusal. Nemohla uvěřit tomu, že už to bude rok, co se v jejím životě objevil a změnil ho k nepoznání...
"No tak co Cath, povídej! Jak jste se měli..." pobízela Cath její nejlepší kamarádka Wren. "Asi pojedeme za dva týdny do Ameriky." svěřila se Cath. "No nekecej! Ježiš, tak to ti strašně moc přeju! A kde budete bydlet? A kam budete chodit? A vůbec! Podrobnosti!" začala vyšilovat Wren. "Klid. Ještě to není jistý, nemáme ani letenky..." "No tak na co čekáš? Pojďme se mrknout!" Wren měla vždycky na všechno pohotovou odpověď. "Nick slíbil, že to zařídí..." mírnila ji Cath, "Pojďme se bavit o něčem jiném, víš jak nesnáším, když náš vztah pořád rozebíráme..."
Pondělí. Dva důvody, proč tenhle den nesnášela. Za prvé, začínala škola. Za druhé, první hodinu měla tělocvik. I když vždy patřila mezi tělesně zdatnější, nerada běhala a před klukama při cvičení vyšpulovala zadnici. Její tělocvikářka však neměla žádné slitování. Uklidňovalo ji aspoň to, že v tom není sama. V její třídě bylo osm holek a pět kluků. Studovala na soukromé střední škole, takže zde byly třídy po menším počtu žáků, aby vzdělávání bylo efektnější. Taky za to museli její rodiče dost platit, a tak se snažila svůj dluh vůči nim splácet aspoň při víkendových brigádách. Pořádně pracovat nemohla, protože jí bylo šestnáct.
Nickovi bylo osmnáct, věkový rozdíl mezi nimi činil necelé dva roky. Ona patřila mezi ty holky, které prostě do školy zapadnou. Mají pár kamarádek, ale nejsou nijak populární. Za to Nick populární byl. Už od nastoupení na tuto školu patřil do party oblíbenců. Všechny holky jí ho taky záviděli. Nick se na své popularitě slunil, ale Cath taková nebyla. Měla ráda svůj klid a pohodu. Nepotřebovala být na výsluní. Ke štěstí a radosti jí stačilo málo.
I přes nevelká očekávání Cath první hodinu přežila. I když z ní tekl pot potom, co musela skákat do výšky a ještě běhat několik koleček okolo celého hřiště. Do šatny se dostala mezi posledními. Vždy to dělala naschvál, protože sprchy pro ni byly vždy velkým nepřítelem. Nerada se před ostatními převlékala, natož sprchovala. Chvilku si počkala, a pak si vychutnala chvilku, kdy po jejím rozpáleném těle stékaly potůčky studené vody.
Po tělocviku měli vždy hodinu volno. Cath to využívala ke sledování Nicka v posilovně. Nepatřila k dívkám, které chtěly mít kluka svalnatce, ale líbilo se jí, že Nick má tělo hezky vypracované... Vždy si s sebou vzala svačinu a knížku. Wren si občas sedla k ní, ale většinou zakotvila v knihovně, kde pracovala jako dobrovolnice, protože už odmala milovala čtení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama